Flash disk – historie, stavba, využití a proč má tolik názvů

USB flash disk je jedním z nejjednodušších kusů hardware. Je malý, snadno přenosný a funguje v jakémkoli počítači s odpovídajícím portem. Je odolný, dokáže pojmout až kapacitu podobnou pevnému disku a zároveň se vejde do kapsy nebo kabelky. Jediná nejasnost často spočívá v názvu – jedná se o stejný produkt, který můžete slyšet jako thumb drive, flash drive, jump drive, USB key, memory key či pen drive.

Historie

V roce 1984 Dr. Fujio Masuoka pracující pro Toshiba vynalezl flash paměť. Díky rychlému zápisu a mazání připomínal „blesk“ fotoaparátu, odtud i název. První flash disk pro počítač představila Intel čtyři roky později a první přenosný USB flash disk se objevil na konci 90. let. Podle časopisu EE Times je za koncept v roce 1998 odpovědný Dov Moran ze společnosti M‑Systems, který spolu se společností SanDisk začal tyto disky prodávat kolem roku 2000. V té době také získaly patenty firmy Netac a Trek, které si nárokovaly podobné inovace.

Stavba

Flash disk je kompaktní, tenké zařízení s malým konektorem, který se zasune do USB portu. Některé modely mají zasouvací kryt nebo ochranný plášť, který chrání konektor až do okamžiku připojení. Design se liší – od jednoduchých plastových krytů po dekorativní verze s obrázky postaviček nebo firemním logem.

Využití

První komerční modely nabízely kapacitu 128‑156 MB, což stačilo na cca 100‑150 fotografií nebo 50 písní. Později 4 GB disky pojmuly asi 2 000 fotografií, 16 GB až 20 filmů a v roce 2012 se objevily jednotky s kapacitou 128 GB. Kromě běžného ukládání dat slouží flash disky i jako nouzový bootovací disk, nástroj pro přepínání operačních systémů nebo jako šifrované úložiště, což je užitečné při častém připojování k veřejným sítím.

Proč tolik názvů?

Termín „thumb drive“ vznikl kvůli velikosti – disk je zhruba velký jako palec a mnohem přenosnější než staré magnetické pevné disky, které byly velké jako talíř. Přezdívka „pen drive“ se objevila, když byly flash disky často připevňovány k propiskám.