Charakteristiky UTP kabelu

Fyzikální vlastnosti

UTP (unshielded twisted pair) kabel je nejčastěji používaný typ kabelu v počítačových sítích. Skládá se z osmi vodičů uspořádaných do čtyř párů, přičemž každý pár obsahuje jeden plně barevný a jeden bílý (odstřižený) vodič. Vodiče jsou v každém páru stočeny do spirály, aby se minimalizovalo elektromagnetické rušení mezi páry. Čím více otáček na palec, tím vyšší je přenosová kapacita.

Elektronický průmyslový svaz (EIA) a Asociace telekomunikačního průmyslu (TIA) definovaly šest kategorií UTP kabelů – od kategorie 1 (nejpomalejší) po kategorii 6 (nejrychlejší).

Výkon

Kategorie kabelu výrazně ovlivňuje jeho rychlost a oblast použití. Kategorie 1 podporuje až 1 Mbps a používá se jen pro telefonii. Kategorie 2 – 4 jsou vhodné pro telefonii i pomalé sítě. Kategorie 5 umožňuje 100 Mbps v konfiguraci s dvěma páry (100Base‑T) a až 1 Gbps, pokud jsou využity všechny čtyři páry (Gigabit Ethernet). Kategorie 6 dosahuje až 10 Gbps. V běžných sítích dominuje kategorie 5, zatímco kategorie 6 se používá v prostředích vyžadujících vysokou rychlost, například mezi servery.

Použití

UTP kabely jsou zakončeny konektory RJ‑45, což je větší verze telefonního konektoru. Existují dva typy zapojení: přímé (straight‑through) a křížové (crossover). Přímé zapojení (standard T568B) se používá pro propojení různých zařízení, např. počítač‑switch. Křížové zapojení má na jednom konci T568B a na druhém T568A a slouží k přímému propojení stejných zařízení, např. počítač‑počítač nebo switch‑switch.

Omezení

Maximální délka jednoho úseku UTP kabelu nesmí překročit 90 m (≈ 295 ft), jinak dochází ke ztrátě dat. V prostředích s vysokým elektrickým nebo rádiovým rušením se UTP nedoporučuje; vhodnější jsou stíněné kabely (STP).