3 málo známé chyby při pohovoru, které vás mohou stát práci

Comstock Images/Comstock/Getty Images

Možná jste během pracovního pohovoru neudělali nic tak extrémního, ale pravděpodobně jste udělali chybu, která vás stála pozici. Často se uchazeči po rozhovoru ptají, kde se stalo něco špatně, když po nich neobdrží nabídku.

Naštěstí jsou nejčastější pochyby, které personalisté považují za nepřijatelné, snadno odstranitelné. Zde jsou tři z nich.

Podceněná chyba č. 1: Přetáčet rozhovor jen na sebe

„Jít na pohovor a jen přežít“ není úspěšná strategie, říká kariérní kouč Darrell Gurney, autor knihy Never Apply for a Job Again. Soustředění se jen na vlastní silné stránky také nepomůže. V dnešním ekonomickém prostředí by měli uchazeči přicházet s konkrétními nápady, jak zlepšit firmu, a ukázat, jak jejich dovednosti mohou firmu posunout vpřed. „Přistupujte k pohovoru jako k předložení hodnotové nabídky – co můžete přinést, jaké konkrétní návrhy máte na zlepšení, jaké úkoly můžete převzít, aby se personalistům usnadnil život?“ – radí Gurney.

Podceněná chyba č. 2: Neposlat poděkování

Vzpomínáte si na dvě kouzelné slova, která jste se učili už v pětiletém věku, abyste projevili vděčnost? Stále jsou naprosto zásadní. Odborníci zdůrazňují, že po pohovoru je nutné poslat poděkovací dopis. „Ten dopis by měl ukázat, že jste naslouchali potřebám, výzvám a obavám personalisty,“ říká kariérní kouč Roy Cohen, autor The Wall Street Professional’s Survival Guide. „A že máte jedinečné kvalifikace, které vám umožňují tyto potřeby řešit.“ Poděkování potvrzuje váš zájem. „Pokud neukážete svůj zájem, udělá to jiný, možná méně kvalifikovaný kandidát. Takto vyrovnáváte konkurenci.“

Podceněná chyba č. 3: Ignorování konverzačního charakteru

Oba, Cohen i Gurney, souhlasí, že pohovor je především konverzace. Přerušování, přehánění nebo nedostatečná interakce s personalistou jsou okamžité „no‑go“. „Mladší generace, zvyklá na stručné texty a sociální sítě, často neumí vést běžný rozhovor,“ poznamenává Gurney. Osobní setkání vyžaduje neverbální signály – udržujte oční kontakt, přikývněte a usmívejte se, abyste nepůsobili roboticky. Cohen doplňuje, že je dobré sledovat tón a tempo rozhovoru. „Pohovor není debata ani jednostranná přednáška. Všímejte si, jestli jde o skutečnou konverzaci nebo o monolog.“ Nechte personalistu dokončit otázku, odpovídejte s nadšením, ale nepodléhejte zvedání hlasu, abyste zdůraznili svůj názor.