Frekvence bezdrátových špionážních kamer

Jak fungují bezdrátové špionážní kamery

Pro bezdrátové video sledování není dostačující jen malá dírka. Každá instalace zahrnuje minimálně čtyři komponenty: (1) černobílou nebo barevnou kameru s otvorem, (2) vysílač s napájecím zdrojem, (3) přijímač a (4) úložné zařízení pro zaznamenané video. V novějších sadách je mikro‑vysílač a anténa integrována přímo do kamery. Vysílač se napájí z klipku na 9 V baterii.

Frekvence

V roce 2010 se bezdrátové špionážní kamery používaly v pásmech 434 MHz, 900 MHz, 1,2 GHz, 2,4 GHz a 5,8 GHz. Dnes jsou nejčastější kamery pracující na 2,4 GHz a 5,8 GHz. Pásmo 2,4 GHz je rozšířené, ale náchylné k rušení (bezdrátové telefony, mikrovlny, otevírače garáží). Pásmo 5,8 GHz nabízí delší dosah a menší rušení, proto získává na popularitě.

Omezení

Reálný dosah bezdrátových kamer se výrazně liší od hodnot uváděných výrobců, kteří předpokládají čistou přímou viditelnost (LOS). V praxi však signál prochází zdmi, dveřmi, přístřešky a dalšími překážkami, což snižuje kvalitu přenosu. K rušení také dochází, když více zařízení používá stejné frekvenční pásmo.

Detekce

Všechna elektronická zařízení vyzařují určité množství rádiových vln. „Bug‑sweeping“ neboli technické protisurveillance (TSCM) je profesionální metoda, která pomocí skenerů hledá RF signály, například v pásmech 1,2 GHz a 2,4 GHz. Skryté kamery, které mají vlastní napájení a úložiště (např. mikro‑SD karta), nevysílají signál a jsou proto těžko odhalitelné pomocí RF detekce.

Právní aspekty

Legálnost bezdrátových špionážních kamer se liší podle státu. Většina zákonů zohledňuje tři faktory: místo (dům, pracoviště), očekávaný soukromí a účel sledování. Natáčení v koupelnách nebo šatnách je obecně zakázáno. V některých státech je nutná licence soukromého detektiva, a nahrávání zvuku bez souhlasu je často trestné – proto jsou v USA běžně prodávány kamery bez mikrofonu.