Co je vysokorychlostní internet a jak funguje?

Vysokorychlostní (šířková) internet, často označovaný jako broadband, definuje Federální komise pro komunikace (FCC) jako připojení s minimální rychlostí 200 kb/s, přičemž moderní služby dosahují až 60 Mb/s. Takové rychlosti umožňují videokonference, VoIP hovory a streamování zvuku i videa ve vysoké kvalitě. V USA jsou k dispozici hlavně následující typy broadbandu: DSL, kabelový, satelitní, optický (fiber) a mobilní.

DSL

Digital Subscriber Line (DSL) je pozemní širokopásmové připojení přes měděné telefonní linky. Tradiční DSL vyžaduje aktivní telefonní linku, ale existuje i „dry‑loop“ DSL, která telefonní linku nepotřebuje. Rychlosti se pohybují od 768 kb/s do 7 Mb/s, přičemž optimální výkon je dosažen v okruhu do 2 mil (≈3,2 km) od ústředny poskytovatele.

Optický (Fiber)

Optický broadband, běžně zkráceně „fiber“, využívá světelná vlákna, která přenášejí data mnohem rychleji než měď či koaxiální kabel. V USA poskytovatelé jako AT&T, Qwest a Verizon používají fiberovou technologii i pro velmi vysokorychlostní DSL (VDSL), která dosahuje stahovacích rychlostí nad 25 Mb/s.

Kabelový internet

Kabelový broadband je pozemní technologie, která využívá stejný koaxiální kabel jako televizní služby. Základní rychlosti se pohybují od 4 Mb/s do 6 Mb/s, zatímco pokročilejší balíčky mohou dosáhnout 20 Mb/s a více. Rychlost může být ovlivněna počtem uživatelů ve stejném regionu, kteří sdílejí stejný kabel.

Satelitní internet

Satelitní broadband využívá družic na oběžné dráze k přenosu a příjmu dat. Je vhodný pro odlehlé oblasti, kde nejsou dostupné pozemní technologie (DSL, fiber, kabel). Rychlosti jsou podobné tradičnímu DSL – od 768 kb/s do 5 Mb/s – a mohou kolísat vlivem počasí či polohy satelitu.

Mobilní broadband

Mobilní broadband, např. 3G sítě, poskytuje bezdrátové připojení přes chytré telefony, tablety nebo e‑čtečky. Testy PC Magazine z roku 2010 ukázaly průměrné stáhnutí 1,04–2,11 Mb/s, přičemž rychlost se liší podle operátora, polohy uživatele a pokrytí sítě.