Federální regulace mobilních telefonů v USA

Federální regulace soukromých firem je ústředním tématem debaty o velikosti vlády. K červenci 2011 Federální komise pro komunikace (FCC) nerazí obchodní praktiky soukromých operátorů mobilních sítí, jako jsou Verizon, AT&T nebo Sprint. To znamená, že federální vláda nepřezkoumává podmínky smluv ani služby, které tyto společnosti nabízejí spotřebitelům. FCC však dohlíží na bezpečnost prodávaných zařízení a řeší stížnosti týkající se nekalých obchodních praktik.

Vystavení radiovým frekvencím

Podle Národního zákona o životním prostředí z roku 1969 je FCC povinna zkoumat vliv emisí mobilních telefonů na lidské tělo. V srpnu 1996 stanovila maximální limity expozice pro zařízení pracující v rozmezí 300 kHz až 100 GHz. Antény vysílající mobilní služby, stejně jako televize a rozhlas, vyzařují radiové frekvence, které při velmi vysokých úrovních mohou zahřívat tkáně a poškozovat je. Úkolem komise je měřit tyto úrovně a posoudit, zda představují zdravotní riziko.

Stížnosti spotřebitelů

I když FCC nevymezuje podmínky smluv mobilních operátorů, zpracovává stížnosti zákazníků na poskytovatele služeb. Na online formuláři si spotřebitelé vyberou typ problému a podají ho elektronicky. Formulář není omezen jen na mobilní telefony – lze v něm nahlásit také problémy s rádiem, televizí, širokopásmovým internetem, VoIP, satelitními či bezdrátovými telefony.

Informace pro spotřebitele

FCC má povinnost poskytovat veřejnosti informace o bezpečnosti a zdravotních rizicích spojených s mobilními zařízeními. Na svých webových stránkách nabízí sekce o radiových frekvencích a tipy, jak omezit expozici v běžném životě. K dispozici je také portál s radami pro dospělé, rodiny a děti ohledně používání mobilních telefonů, ochrany před nechtěnými zprávami a řešení fakturačních problémů.

Sledování mobilních telefonů

V roce 2010 administrativa prezidenta Baracka Obamy prohlásila, že Američané nemají rozumné očekávání soukromí ohledně svých mobilních telefonů, a tak federální vláda může sledovat jejich polohu. V praxi se takové sledování nejčastěji využívá v trestních vyšetřováních, například když DEA sledovala pohyb zásilky drog pomocí mobilního telefonu.