Jak funguje televize s plochou obrazovkou?

Nastavení a konstrukce

Mezi dvěma skleněnými deskami jsou umístěny buňky, které tvoří srdce plochých televizorů. U plasma televizí jsou tyto buňky naplněny plyny xenon a neon a mají dva typy elektrod – zobrazovací a adresní – uspořádané do mřížky na obou stranách buněk. Tyto elektrody později buňky nabíjejí a excitují plyn. U LCD televizí jsou mezi skly umístěny drobné buňky naplněné kapalnými krystaly. Za nimi se nachází silná bílá světelná zdroj, který buňky osvětluje a umožňuje tak vznik obrazu.

Napájení obrazu

Napájecí zdroj přivádí do televizoru energii potřebnou k vytvoření obrazu. V plasma televizích elektrické pulzy excitují plyn, který vyzařuje ultrafialové fotony. Ty reagují s fosforovým materiálem v buňkách a ten následně vyzařuje viditelné světlo. V LCD obrazovkách energie otáčí krystaly, čímž se mění jejich schopnost propouštět bílou světelnou záři ze zdroje. Čím více energie buňka dostane, tím více se krystal „odvázne“ a propouští světlo.

Vytváření obrazu

Světlo, které prošlo buňkami, je následně modulováno tak, aby vytvořilo požadované barvy. Signál z externího zdroje (kabel, anténa, HDMI apod.) určuje, jaké barvy se mají zobrazit. V obou typech televizí buňky obsahují tři základní barvy – červenou, zelenou a modrou. U plasma displejů software na elektrostickém křemíkovém čipu v zadní části televizoru přiděluje jednotlivým pixelům příslušné barvy. Kombinací těchto tří barev vzniká celý spektrum potřebné k reprodukci obrazu. U LCD displejů se bílá světelná záře filtruje tak, že se blokují nepoužité barvy a propouští se jen ta požadovaná. Když je krystal plně „odvázaný“, propouští bílé světlo; částečným otáčením se získávají různé odstíny, čímž se vytváří kompletní paleta barev.