Počítačové znalosti
USB (Universal Serial Bus) je standard pro připojení periferních zařízení k počítači. Na rozdíl od starších rozhraní nabízí jednoduché zapojení a vysoké přenosové rychlosti. Díky funkci plug‑and‑play operační systém rozpozná zařízení ihned po zapojení, aniž by bylo nutné počítač vypínat.
První standard USB 1.0 byl představen v roce 1996 a umožňoval maximální rychlost 12 Mbit/s, což nezaujalo širokou veřejnost. O dva roky později přišel USB 1.1, který změnil způsob zpracování dat, ale zachoval stejnou rychlost. Tento standard se stal populárním mezi výrobci i uživateli.
V roce 2000 vstoupil na trh USB 2.0 s výrazně vyšší rychlostí 480 Mbit/s, což podpořilo jeho rychlé přijetí. Specifikace USB 3.0 byly vydány v roce 2008 a přinesly rychlost až 4,8 Gb/s. Spotřebitelská dostupnost zařízení s USB 3.0 byla posunuta do druhé poloviny roku 2009. Všechny USB zařízení jsou zpětně kompatibilní, ale jejich rychlost je omezena na úroveň nejpomalejšího z nich (portu i zařízení).
Po zapojení USB zařízení operační systém okamžitě vyhledá odpovídající ovladač. Pokud není nainstalován, je potřeba jej nainstalovat jednorázově; při dalším připojení bude zařízení rozpoznáno automaticky. Jakmile je ovladač načten, data proudí mezi počítačem a zařízením maximální rychlostí, kterou podporují oba.
USB slouží nejen k přenosu příkazů z klávesnic, myší či herních ovladačů, ale také k odesílání tiskových úloh a k výměně souborů mezi počítačem a úložnými zařízeními, jako jsou pevné disky, flash disky či externí SSD.
Typy skenerů Existují čtyři základní typy skenerů: plošný (flatbed), podavačový (sheet‑fed), ruční a bubnový. Nejčastěji se používá plošný skener, který se připojuje k osobnímu počítači. Jak probíhá skenování Dokument nebo předmět se umístí na skleněnou podložku, zavře se víko a skener vytvoří digit
Nastavení a konstrukce Mezi dvěma skleněnými deskami jsou umístěny buňky, které tvoří srdce plochých televizorů. U plasma televizí jsou tyto buňky naplněny plyny xenon a neon a mají dva typy elektrod – zobrazovací a adresní – uspořádané do mřížky na obou stranách buněk. Tyto elektrody později buňky