Rozdíl mezi 120 Hz a 240 Hz u LED televizorů

Úvod

Obnovovací frekvence 120 Hz a 240 Hz udává, kolikrát za sekundu může LED televize změnit zobrazený snímek. Vyšší číslo znamená rychlejší obnovu obrazu, ale ne vždy se jedná o lepší zážitek.

Historie

U starších LED televizí, které používaly podsvícení diodami, se často objevoval rozmazaný obraz při rychlých scénách – takzvaný motion blur. Do roku 2007 byla standardní frekvence 60 Hz, v roce 2009 ji nahradily modely s 120 Hz a od roku 2011 některé značky začaly nabízet i 240 Hz.

Motion blur (rozmazání pohybu)

Vyšší obnovovací frekvence snižuje rozmazání. Televize s 240 Hz dokáže za sekundu zobrazit 240 snímků, což je dvakrát více než 120 Hz, a tak poskytuje plynulejší obraz při rychlých akcích.

Judder (třepení obrazu)

U filmových materiálů, které jsou natáčeny 24 fps, může docházet k „judderu“ – nepravidelnému třepání obrazu při převodu na video. Kombinace vyšší obnovovací frekvence a pokročilých algoritmů zpracování obrazu tuto nepříjemnost potlačuje. 240 Hz modely tak často vykazují menší výskyt judderu než 120 Hz.

Příliš plynulé a umělé

Nicméně příliš vysoká frekvence může způsobit, že se obraz zdá příliš „hladký“ a ztrácí přirozený filmový vzhled. Většina filmů je natáčena 24–60 fps, takže 240 Hz může vytvořit umělý dojem, zatímco 120 Hz zachovává více původní „cinematické“ atmosféry.

Závěr

Volba mezi 120 Hz a 240 Hz závisí na tom, jaký typ obsahu sledujete a jaký vizuální dojem preferujete – plynulost vs. filmová autenticita.