Metody těsnění pro anodizaci hliníku

Anodizační roztoky vytvářejí na povrchu hliníku charakteristické póry. Tyto póry absorbují barviva a mohou zachytit maziva, ale také usnadňují korodování. Pro zvýšení odolnosti proti korozi a lepší zadržení barviv se provádí těsnění.

Metoda vaření v horké vodě

Tato metoda spočívá v dlouhém ponoření anodizovaného hliníku do vroucí deionizované vody nebo páry. Je cenově nenáročná a snižuje odolnost proti oděru jen asi o 20 %. Oxid se přemění na hydratovaný tvar a nabobtnání uzavře část pórů, čímž se sníží povrchová porozita.

Metoda niklového fluoridu (chlorek niklu)

Jde o studenou těsnící techniku, která nahrazuje horké metody, jež mohou materiál změkčit. Do povrchu se přidává fluorid niklu; fluoridové ionty vstoupí do pórů a změnou pH vyvolají precipitaci niklových iontů. Vzniklá niklová hydroxida zablokuje ústí pórů a tím film uzavře. Následně vodní pára z atmosféry difúzuje do vrstvy, což dále utěsňuje povrch.

Metoda niklového acetátu

Princip je podobný jako u niklového fluoridu – niklové ionty se usazují v pórech a zajišťují jejich zapečetění. Při této metodě se anodizované výlisky zahřívají na přibližně 100 °C. Během hydrolytického procesu dochází k precipitaci niklové hydroxidy, která vyplní a uzavře póry.

Metoda draselného dichromátu

Pro zvýšenou odolnost vůči korozi a slanému prostředí se často používá 5 % roztok draselného dichromátu. Roztok se zahřívá na bod varu a anodizovaný kus se ponoří zhruba 15 minut. Při pH 5–6 dochází k absorpci chromátových iontů, což hydratuje povlak. Tato metoda však poskytuje nižší odolnost vůči znečištění ve srovnání s ostatními těsněními.