Historie prvních 3D videoher

Nejstarší videoherní prototypy vznikly koncem 40. let a během 50. let, například jednoduché hry „Tennis for Two“ či „Tic‑Tac‑Toe“. V 60. letech se objevil titul „Spacewar!“, který patřil k prvním široce distribuovaným počítačovým hrám. Následující dekáda přinesla rychlý rozvoj technologií – 70. léta poznala rozmach arkádových automatů a první generaci domácích konzolí. Právě v tomto období se objevily první pokusy o 3D grafiku.

1974 – počátky 3D

V roce 1974 se na scéně objevil Maze War a Spasim (zkratka pro Space Simulation), které experimentovaly s trojrozměrným prostorem. Ve hře Spasim hráči létali mezi vesmírnými uzly a viděli ostatní piloty v reálném čase. Maze War položil základy pro všechny pozdější střílečky z první osoby – umožňoval pohyb vpřed, vzad, vlevo a vpravo a střelbu, přičemž hráč získával body za zabití protivníka a ztrácel je při vlastní smrti.

80. léta – pseudo‑3D

80. léta přinesla rozmach „pseudo‑3D“ grafiky, kdy vývojáři buď použili optické projekce, nebo vytvořili jednoduché 3D prostředí omezené na dvojrozměrnou rovinu. Tento styl se často označuje jako „dvou‑a‑půl rozměrný“. První domácí počítačová 3D hra, 3D Monster Maze, byla vydána v roce 1981.

3D závodní hry

V 80. letech začaly závodní hry využívat pohled z zadní kamery, který sledoval vozidlo z pohledu „za volantem". Tento perspektivní styl přežil až do konce 90. let, kdy byl postupně nahrazen skutečnou 3D grafikou. Prvním příkladem byl titul Pole Position od společnosti Namco.

90. léta – první osobní střílečky

Střílečky z první osoby neustále posouvaly hranice 3D technologií. Wolfenstein 3D byl jednou z prvních her, která zavedla texturování – povrchové textury se aplikovaly na 3D objekty. V polovině 90. let firma 3dfx Interactive představila levné 3D akcelerační karty, což umožnilo hráčům využívat plně akcelerovanou 3D grafiku. Tituly jako Quake a další hry postavené na engine Quake jako první těžily z tohoto nového hardwaru.

Pátá generace konzolí

Konec 90. let přinesl pátou generaci herních konzolí, která znamenala přechod k reálnému 3D. Díky hrám jako Super Mario 64 a Sonic Adventure se 3D stalo standardem napříč žánry, nikoli jen ve střílečkách a závodních hrách. Přechod od kazetových nosičů k diskům umožnil vytvářet mnohem rozsáhlejší a detailnější 3D světy, které jsou základem i moderních her.