Historie filmové pirátství

Mezinárodní sdružení filmových producentů (MPA) definuje filmovou pirátství jako „neoprávněné získání, kopírování nebo užití chráněných materiálů bez svolení“. Historie této nelegální činnosti úzce souvisí s neustále se vyvíjejícími technologiemi – od video zařízení, přes DVD až po internet. Pirátství filmů přináší značné ekonomické ztráty po celém světě a je regulováno mezinárodními, federálními i státními zákony, které chrání spotřebitele, společnosti i tvůrce.

Historie

První kroky pirátů spočívaly v používání kamkorderů k natáčení projekcí v kinech – takzvané „ripping“. Zvuk byl zachycen mikrofonem kamery a byl plný šumu publika. Tyto záznamy se po premiéře filmu nahrávaly na internet.

Pro zlepšení kvality zvuku začali piráti synchronizovat kamkordrové záznamy s druhým zvukovým zdrojem. Vznikly tak cam‑telesynchronizace (cam‑telesync), kde byl zvuk odebrán přímo ze zvukového systému kina nebo z FM vysílání a byl pořízen profesionálním mikrofonem bez publika.

Další běžnou metodou je kopírování promo‑DVD, tzv. screenerů, které studia vydávají kritikům a odborníkům. Piráti odstraní označení „Promotional Copy Only“ a šíří tak DVD ripy. S nástupem digitálního věku se objevily nové způsoby krádeže – nejrozšířenější jsou připojení k televizním sítím. Ripování předplatných TV, digitálních streamů a HDTV se stává populárnějším díky satelitní a vysokém rozlišení (HDTV), která často převyšuje kvalitu DVD.

Význam

Filmová pirátství poškozuje ekonomiku země, spotřebitele i filmový průmysl. Mezinárodní aliance duševního vlastnictví odhaduje, že v roce 2008 ztratily Spojené státy kvůli pirátství filmů 1,3 miliardy USD. Filmový průmysl, domácí video a televizní programy představují významnou část amerického hospodářství.

Podle Motion Picture Association of America (MPAA) „velký film natáčený na místě přináší místní ekonomice přibližně 200 000 USD denně“ díky zaměstnancům studia využívajícím místní služby. Pirátství tyto vztahy narušuje a poškozuje distributory, kina, půjčovny videí i poskytovatele pay‑per‑view.

Dopady na spotřebitele

Spotřebitelé jsou poškozeni nepřímo. Když piráti odčerpávají peníze z filmového průmyslu a jeho sousedních odvětví, může to vést ke snížení kvality produkce. Co začíná jako hodnotný produkt se může stát finančně neudržitelným. MPAA vyzývá veřejnost, aby odmítala nelegální DVD prodávané na ulici a stahování z nelegálních zdrojů.

Odborný pohled

Americký zábavní průmysl přispěl v roce 2008 k národní ekonomice téměř 52 miliardami USD. Odborníci tvrdí, že bez pirátství by studia mohla přinést ještě vyšší částky. Darcy Antonellis, prezidentka technických operací Warner Bros., připouští, že technologický rozvoj zároveň usnadňuje pirátství. Nelegální sdílení souborů je temnou stránkou rychlého rozšíření širokopásmových služeb.

Mylné představy

Ne každé stažení filmu z internetu je nelegální. MPAA podporuje používání legálních stránek, jako jsou Cinema Now, iFilm, Movieflix a Movielink. Když lidé pochopí práva tvůrců, jsou méně náchylní porušovat autorská práva.

Úvahy

Všichni diváci by si měli být vědomi následků. Zákony chrání autorské dílo a stahování z neautorizovaných zdrojů či výroba padělaných DVD jsou trestné činy. Právo považuje filmové dílo za cenný majetek, stejně jako jakýkoli jiný odcizený předmět, a má právo postihovat piráty soudní cestou.

Prevence a řešení

Vzdělávání o autorských právech může omezit sdílení souborů mezi uživateli. Větší problémy, jako je organizovaný zločin, jsou obtížněji monitorovatelné. FBI má v Los Angeles kybernetické oddělení, které pravidelně sdílí informace se zástupci studií a vyvíjí strategie proti pirátství. Anti‑pirátické týmy MPAA a studií pracují na osvětných kampaních i soudních sporech. Nedávno se zkoumá možnost blokovat pirátství na úrovni poskytovatelů internetových služeb (ISP), i když ISP se obávají zpomalení svých sítí.