Počítačové znalosti
Počítačové znalosti
Šifrování zpráv není stoprocentně spolehlivá metoda komunikace, proto existuje několik různých technik. Jednou z nejrozšířenějších je šifrování veřejným klíčem, které vyžaduje, aby obě strany měly veřejný i soukromý klíč. Tato metoda zvyšuje bezpečnost, ale zároveň je složitější a pomalejší a neřeší všechny problémy s manipulací se zprávami a autentizací.
Na rozdíl od šifrování tajným klíčem, kde se používá jediný klíč k šifrování i dešifrování, šifrování veřejným klíčem používá dvojici – veřejný a soukromý klíč. Veřejný klíč slouží k zašifrování zprávy; dešifrovat ji může pouze odpovídající soukromý klíč. Každý uživatel tak může zveřejnit svůj veřejný klíč a ostatní ho použijí k odeslání šifrované zprávy, kterou může přečíst jen on.
Jednou z hlavních nevýhod je pomalejší výkon ve srovnání s tajným klíčem. Šifrování tajným klíčem používá jediný klíč, což proces zjednodušuje a urychluje. U šifrování veřejným klíčem se musí provádět složité matematické operace (např. faktorizace velkých prvočísel) pro oba klíče, což zvyšuje čas i nároky na výpočetní zdroje.
Veřejný klíč sám o sobě neposkytuje vestavěný mechanismus pro ověření identity odesílatele. Útočník může použít váš veřejný klíč k zašifrování zprávy a předstírat, že je to on. Navíc může dojít k zachycení nebo změně zprávy bez vašeho vědomí. Šifrování tedy zajišťuje pouze důvěrnost, ne pravost ani integritu, pokud nejsou použita další opatření.
Nejčastěji se kombinuje šifrování veřejným klíčem s tajným klíčem: veřejný klíč slouží k bezpečnému výměně jednorázového tajného klíče, který se pak používá pro rychlé symetrické šifrování. Pro autentizaci lze využít certifikáty vydané certifikační autoritou nebo digitální podpisy založené na hash funkcích. Kontrolou otisku (hash) zprávy můžete odhalit jakoukoliv manipulaci.
Cookies (soubory cookie) jsou malé textové soubory, ve kterých webové servery ukládají informace o vašich návštěvách – například nastavení prohlížeče, historii prohlížení nebo preferované jazykové nastavení. Při každé další návštěvě daného webu server načte tento soubor a použije jej k identifikaci
Ukazatele (pointers) jsou v programování často vnímány jako požehnání i prokletí. Poskytují přímý přístup k paměti a umožňují měnit objekty přímo v paměti. Používají se při práci s řetězci, předáváním parametrů funkcím, manipulací s poli či tvorbou propojených seznamů a dalších složitých datových st