Počítačové znalosti
LiPo (lithium‑polymer) baterie, poprvé představené v roce 1996, jsou odvozením běžných lithium‑ionových baterií. Díky polymerovému elektrolytu nemají kovový obal, což je činí lehkými a ideálními pro mobilní telefony, PDA a další přenosná zařízení. Nabíjení LiPo baterií není složité, ale je nutné dodržovat správné postupy – špatné nabíjení může vést k přebití, zkrácení životnosti i požárnímu nebezpečí.
Používejte výhradně nabíječky určené pro lithium baterie. Když je LiPo plně nabitá, napětí se mírně sníží a nabíječka se automaticky vypne. Nabíječky pro jiné typy baterií tuto funkci nemají a mohou baterii přebít, což představuje požární riziko. Dobrá nabíječka má také displej napětí a časovač jako dodatečná bezpečnostní opatření.
Každých 8‑10 nabíjecích cyklů změřte napětí každého článku pomocí testeru. Pokud se napětí některého článku liší od ostatních o 0,1 V nebo více, nabíječka nemusí rozpoznat plné nabití a bude pokračovat v nabíjení, což může vést k požáru nebo výbuchu.
Vložte baterii do nabíječky a zapněte ji (nezapomeňte, aby byla připojena k síti). Sledujte, že se nabíjejí všechny články. Pro plné nabití nastavte napětí na 4,20 V. Pokud nastavíte mírně nižší napětí 4,10 V, získáte asi 80 % kapacity a prodloužíte tak životnost baterie.
Plně vybitou baterii může být nutné nabíjet přes noc, ale obvykle stačí 4‑6 hodin. Pokud má nabíječka časovač, využijte jej jako další bezpečnostní prvek. Po nabití vypněte nabíječku a baterii vraťte do zařízení.
Pro skladování nabíjejte LiPo baterii na přibližně 40 % kapacity. Úplné nabití a dlouhé skladování snižují životnost. Baterie během skladování ztrácí část náboje, proto ji občas doplňte zpět na 40 %.
Většina baterií se nabíjí stejnosměrným (DC) proudem, ale obvykle se energie převádí z AC zdroje. V domácnosti se ze zásuvky (120 V AC) získává napájecí zdroj, který převádí napětí na nízké napětí a nízký proud v DC. Pokud použijete nabíječku, která pracuje přímo s DC zdrojem, často se napětí nejprv
Co je mokrá (kvapalinová) baterie?Mokrá baterie, známá také jako kvapalinová buňka, byla poprvé vyvinuta v roce 1836 Johnem Fredericem Daniellem. Jedná se o jeden z prvních typů moderních baterií. První modely byly křehké a nepřenosné, ale díky dlouhému vývoji se staly jedním z nejrozšířenějších zdr