Kolik záření vyzařuje televizor?

Barvové televizory vyráběné před 70. lety 20. století vyzařovaly malé množství rentgenového záření, které vznikalo v důsledku vysokých napětí uvnitř přístroje. I když bylo potenciálně nebezpečné, nejednalo se o typ záření spojený s radioaktivními materiály – televize vás nerozzáří ve tmě. Moderní ploché displeje nepoužívají tak vysoká napětí, ačkoliv některé komponenty mohou vytvářet ultrafialové záření. Výrobci televizí přijali opatření, aby toto záření nedosahovalo diváka.

Rentgenové záření

Rentgenové paprsky se obvykle generují, když elektrony s napětím mezi 20 000 a 100 000 V dopadají na kovový cíl; čím vyšší napětí, tím nebezpečnější jsou rentgenové paprsky. Dlouhodobé vystavení rentgenovému záření poškozuje živé tkáně a jejich křehké biologické molekuly, což může vést k popáleninám, rakovině a dalším škodlivým účinkům. Přesto jsou rentgenové paprsky v medicíně a průmyslu neocenitelné, avšak jejich bezpečné používání vyžaduje pečlivé monitorování a ochranné pomůcky, jako jsou olověné zástěry.

Ultrafialové záření

Ultrafialové (UV) záření je neviditelné světlo s vlnovou délkou kratší než fialová barva. Je méně nebezpečné než rentgenové paprsky, ale i tak může poškodit živé organismy. Slunce vyzařuje velké množství UV záření, které však většina zadržuje ozónová vrstva. Černé lampy produkují neškodné dlouhovlnné UV, zatímco například dezinfekční lampy v nemocnicích vyzařují energetičtější krátkovlnné UV, jež může způsobit popáleniny kůže a poškození zraku.

Staré (CRT) televize

Starší televizory vytvářely obraz pomocí velkého skleněného trubice – katodové paprkové trubice (CRT). CRT funguje na principu vysokého napětí, které rozsvěcí fosforový povlak. Barevné CRT televize pracovaly s napětím 20 000–40 000 V a mohly tak emitovat slabé rentgenové záření. Riziko bylo patrné jen při velmi blízkém sezení u obrazovky. V 70. letech výrobci přidali do skla trubice olovo, čímž výrazně snížili únik záření a odstranili tak prakticky veškeré nebezpečí.

Plátkové (LCD, LED, plasma) televize

Liquid‑crystal displeje (LCD) nepřeměňují světlo přímo, ale používají bílý podsvícený zdroj, jehož světlo filtruje vrstva krystalů a vytváří obraz. Některé LCD televize využívají fluorescenční lampu jako podsvícení; fluorescenční lampy produkují určité množství UV, které je odstraněno speciálním sklem. Tento krok prodlužuje životnost panelu. Plazmové televize nevyužívají fluorescenční podsvícení a neprodukují UV záření. Televize s LED podsvícením také nevyzařují UV.