Rozdíl mezi GPS a GPRS – vysvětlení technologií

GPS a GPRS jsou dvě odlišné a nesouvisející technologie, které se v mobilních telefonech i dalších zařízeních používají k odlišnému účelu. GPS slouží k určování polohy pomocí satelitů, zatímco GPRS je technologie pro přenos dat v mobilní síti.

GPS (Global Positioning System)

GPS je navigační systém založený na síti satelitů obíhajících kolem Země. Zařízení vybavené GPS přijímačem (např. chytrý telefon nebo samostatný navigační přístroj) přijímá časově označené signály ze satelitů. Na základě rozdílu v čase příjmu vypočítá vzdálenost ke každému satelitu a z kombinace minimálně čtyř takových měření určí svou polohu s přesností na několik metrů. Tyto souřadnice lze následně propojit s mapovými podklady a získat například trasu k cíli.

Alternativy k GPS

Ne všechna mobilní zařízení mají vestavěný GPS přijímač. V takovém případě mohou použít jiné metody určení polohy:

• Triangulace pomocí mobilních věží – zařízení využívá signály z alespoň tří základnových stanic. Vzhledem k menší vzdálenosti k věžím je tato metoda méně přesná než GPS.
• Umístění podle Wi‑Fi sítí – zařízení skenuje okolní Wi‑Fi přístupové body a porovnává jejich MAC adresy s databází známých sítí. Tato metoda je nejméně spolehlivá a poskytuje jen hrubý odhad polohy.

GPRS (General Packet Radio Service)

GPRS je standard pro přenos dat v mobilních sítích druhé generace (2G). Bývá označován také jako „Edge“ a funguje jako doplněk k technologii GSM, která zajišťuje hlasové hovory. Hlavní výhodou GPRS je paketový přenos: data jsou rozdělena na malé pakety, které lze v případě ztráty jednotlivých částí znovu požádat o přenos, aniž by se musela celá relace restartovat. Tím se dosahuje efektivnějšího a spolehlivějšího spojení, podobně jako u internetového přenosu.

Alternativy k GPRS

Novější mobilní zařízení využívají rychlejší technologie 4G, konkrétně:

• WiMAX (Worldwide Interoperability for Microwave Access)
• LTE (Long‑Term Evolution)

Tyto standardy používají pokročilejší kódování a modulaci, což umožňuje vyšší propustnost a blízký výkon k pevným širokopásmovým připojením. Dostupnost 4G sítí však v roce 2012 ještě nebyla tak rozšířená jako GPRS.