Rozdíl mezi domácími stereofonními reproduktory a reproduktory kytarových zesilovačů

Domácí stereofonní reproduktory mohou znít skvěle a naplňovat váš poslechový prostor maximálním hlasitostním výkonem. To však neznamená, že jsou vhodné pro reprodukci zesílených kytar nebo jiných nástrojů. Profesionální reproduktory určené pro velké prostory – koncertní sály, kostely – jsou konstruovány zcela odlišně než ty, které máte v obýváku. Pokud se snažíte rozhodnout, který typ použít a kde, je dobré si uvědomit několik zásadních rozdílů.

Kanály a zesílení

Domácí audio reproduktory jsou téměř výhradně stereo – každý reproduktor přehrává jeden kanál podle kódování na CD nebo MP3 souboru a je napájen zesilovačem nebo přijímačem. Většinou jsou pasivní, tedy bez vestavěného zesílení. Reproduktory kytarových zesilovačů jsou často aktivní (napájené) a přijímají signál přímo z mixu nebo kytary pomocí mikrofonního kabelu. Tyto reproduktory jsou obvykle mono, protože kytara je jednosignálový zdroj bez stereofonního rozdělení. Jeden kytarista potřebuje jeden zesílený reproduktor; pokud hrají dva kytaristé, obvykle mají každý svůj.

Rozsah frekvencí (voicing)

Kytary pokrývají přibližně 80 Hz až 5 kHz. To znamená, že i kdybyste připojili kytarový reproduktor k domácímu stereosystému, postrádal by pravý basový podíl a měl by omezený výstup ve vyšších frekvencích. Domácí stereofonní reproduktory jsou navrženy pro kompletní spektrum 20 Hz – 20 kHz, s rovnoměrným odezvem. Použití kytarových reproduktorů jako stereofonních by tak vedlo k nepřirozenému nebo nepřesnému zvuku.

Připojení a úroveň signálu

Většina kytarových reproduktorů používá konektory XLR nebo mikrofonní jacky, které se na domácí audio techniku těžko najdou. Domácí reproduktory se běžně připojují klasickým reproduktorovým kabelem. Některé napájené domácí reproduktory mají XLR nebo RCA vstupy, ale očekávají úroveň signálu okolo 2 V. Mixážní pulty a předzesilovače kytar často dodávají 9 V nebo více, což může vstupy přetížit.

Výkonová náročnost

Protože kytary pracují v úzkém frekvenčním pásmu, nevyžadují vysoký výkon. Lidské ucho je citlivé na střední a vyšší střední tóny, kde kytara dominuje. Reproduktory určené pro plný rozsah mohou potřebovat 100 – 400 W, zatímco většina kytarových reproduktorů stačí 20 – 60 W. Reproduktory pro basovou kytaru, pracující v oblasti 50 – 80 Hz, často vyžadují až 100 W kvůli vyšší zátěži při nízkých frekvencích. I kdyby se našel kytarový reproduktor s kompatibilním výkonem, omezený frekvenční rozsah jej i nadále činí vhodnějším spíše pro scénu než pro domácí poslech.

Konstrukce a estetika

Kytarové reproduktory jsou stavěny pro přepravu – robustní skříně s kovovými rohy a otevřenými mřížkami. Domácí reproduktory kladou důraz i na design: dřevěné fasády, lesklé laky, ladění do interiéru. Cena se zvyšuje s kvalitou provedení. Kytarové reproduktory tak mohou narušit vzhled obývacího pokoje a nebudou se hodit k vašemu interiéru. Naopak používání domácích reproduktorů na pódiu by je mohlo snadno poškodit.